17.11.15

What to do #1

Ahoj všichni,
 asi po desáté jsem si řekla, že vymyslím nějaký originální pozdrav, ale začínám zjišťovat, že mě nikdy nic originálního nenapadne. Každopádně vítejte u dalšího článku, omlouvám se, že jsem tu teď nebyla docela dlouho, ale v poslední době skoro nic nestíhám a jsem vážně ráda, že jsem si teď našla na blog čas.
Mám nápad na novou "serii" ( nebo jak se tomu říká ) článků. Už podle názvu jste možná zjistili o co jde. V téhle serii půjde vlastně o mé rady a tipy na různé téma. What to do - v překladu " Co dělat".
Jako první téma jsem si dnes vybrala, co dělat, když příjdou špatné dny. Jdeme na to.

Je podzim, období depresí, špatných nálad atd. To asi všichni známe, ale co vlastně dělat, aby jsme se v těchto dnech rozveselili?

Ano, čtete dobře. Má první rada je " odpojit se ". Vypněte mobil, odhlašte se od sociálních sítí. Je to něco jako očista, nemusíte najednou myslet na to, kolik lidí vám napsalo, kdo lajknul vaše fotky apod. Můžete konečně myslet sami na sebe, udělejte si na sebe čas, oddychněte si a jednoduše "vypněte".

Může to znít směšně, ale čokoláda prý uvolňuje pocit štěstí ( na mě to tedy vážně funguje ). Vždycky, když jsem nervózní nebo ve stresu, příjde mi na pomoc čokoláda a hned vidím svět růžově, haha. Myslím si, že horká čokoláda vždycky pomůže a v tomhle počasí zahřeje nejen tělo, ale i u srdíčka.

 Hudba je zachráncem všeho. Dokáže lidem měnit náladu dennodenně, takže jsem si takřka jistá, že náladu změní i Vám. Každopádně je na Vás, jestli ji zlepší či zhorší. Pojem "relaxační hudba" berte s nadhledem, nemyslela jsem tím nějakou akustickou duchovní hudbu s vodopády v pozadí. Každý má pod tímto pojmem něco jiného, mě například uklidňuje album od The xx ♥.

 Jsem milovníkem filmů, ale většinou, když mám špatnou náladu, dělám jednu zásadní chybu. Pouštím si smutné a depresivní filmy, které moji náladu ještě zhorší. Myslím, že nejsem jediný člověk, který tohle dělá, každopádně jsem si jistá, že Vám komedie zlepší náladu. Je opravdu málo filmů, které mě dokáží rozesmát a ráda bych se o ně chtěla s vámi podělit.
1. Machři (1,2)
2. Jump Street 
3. Pixely 
 - viděla jsem to nedávno a jsem z toho nadšená.
4. Fakjů pane učiteli
- viděla jsem oba díly a vždycky, když si vzpomenu na jednotlivé scény, musím se smát.

  Nevím, jak Vy, ale já se vždycky po cvičení cítím šťastně, jsem nabitá energií a jsem na sebe hrdá, že jsem pro sebe něco udělala. Ať už si půjdete ven zaběhat nebo jen udělat pár dřepů a kliků do pokoje, budete se cítit skvěle.

  Co si budeme povídat... Koupel je prostě koupel. Kupte si voňavé bomby, sůl, mejdlíčka a udělejte si pořádnou koupel. Jen tak relaxujte a užívejte si to.

  Předposlední tu mám dvě věci, které k sobě podle mě pasují. Není nad to, zapálit si vonnou svíčku   a  číst si u toho oblíbenou knížku. Svíčka uvolní atmosféru a kniha dodává pocit pohodlí.

 No a nakonec ta nejjednodušší věc, kterou můžete udělat je - jít se pořádně vyspat. Sice se nám to trochu kříží s tím cvičením, ale pokud nejste sportovně zdatní, spánek je určitě výborná varianta, haha. Není nic lepšího, než zalézt do vyhřáté postele a pomalu usínat.

To by bylo z dnešního článku vše. Co děláte Vy, když máte špatný den?
Dejte mi určitě vědět, jestli byste chtěli takovou serii článků.
Mějte se hezky.
Sim.
           

06.11.15

Ze života #3.

Ahoj všichni, 
víte co se stalo 6.10.? Bylo to přesně 14 let, co jsem na světě. No a kam jinam to napsat, než do kecacího článku? 
Rozhodla jsem se, že to dnes pojmu jinak. Bude to takový vzpomínkový článek, protože mám zrovna náladu na prohlížení starých fotek, haha. Takže pokud se chcete pobavit u mých nádherných snímků z dětství a pokud se o mně chcete něco dozvědět, čtěte dále.
Já doufám, že se Vám dnešní článek bude líbit.

Jak mám začít?
6.10. 2001 se narodilo baculaté miminko, které vypadalo tak trochu jako panáček michelin. Byla to holčička. Mamka mi říkávala o tom, že se s taťkou pořád hádali, jak se budu jmenovat. No a z toho vznikla Simonka. Sice jsem pořád brečela a rodiče kvůli mně museli v noci několikrát vstávat, ale prý jsem byla jinak zlaté miminko. Moje první slovo bylo "děda". Děda byl můj nejlepší kamarád a každodenní parťák.
Už jako malá jsem milovala zvířata, na téhle fotce je to úplně vidět. Těch slepic jsem se strašně bála, haha.
Pak přišla školka. Vstávání brzo ráno, děti, které jsem neznala, dny bez rodičů. To vedlo ke každodennímu pláči a předstírání, že mě bolí bříško, jen abych tam nemusela. Navíc mi vůbec nechutnala ta jídla typu rybí pomazánka, ty vzpomínky na to jsou hrozné.
V předškolácích jsem si našla své první pravé kamarády a s některými chodím do třídy i dnes a i přes to všechno naše kamarádství vydrželo.
Tyhle dvě fotky jsou z mého prvního karnevalu. Byla jsem fakt důvěryhodná čarodějka, haha. To mi připomíná fakt, že jsem se v té době pořád koukala na seriál " Čarodějky ". Úplně jsem to zbožňovala a myslela jsem si, že až budu starší, objeví se u mě nějaké zvláštní schopnosti.
V téhle době jsem také začala s hudbou. Chodila jsem na flétnu a zpívala jsem na různých akcích.
V první třídě jsem začala chodit do ZUŠ, ve které jsem dodnes. Jsem za to strašně ráda, protože mě hudba opravdu baví a jsem vážně šťastná, že mě k tomu rodiče přivedli.
Mezi moje koníčky patřilo chození do zoo, kolo, poutě, jízda na koni apod. P.S za tyhle fotky se docela stydím, haha. Vypadá to, že jsem měla ráda růžovou, hodně!
 Doba první třídy se blížila a já se hrozně těšila. Říkala jsem si, že už jsem velká holka, když budu chodit do školy. Zasedla jsem si první lavici, ale pak mi bylo řečeno, že ta je nejhorší a že tam musím dávat hodně pozor, protože tam pořád kouká učitelka. Hned jsem se tedy přestěhovala do třetí lavice. První třídu jsem přežila v pohodě, akorát jsme měli trošku zajímavou učitelku, která si před námi dávala prášky na uklidněnou. V půlce druhé třídy to už neunesla a naše třída se rozdělila do dalších dvou. No a v té třídě jsem dodnes a jsem strašně moc spokojená.
Jaká jsem dnes?
Pořád blonďatá holka, která má ráda hudbu a zvířata. Pořád ta stejná holčička, která má občas dětské chvilky. Pořád jsem ta stejná blonďatá holčička, která má ráda poutě, zoo a pohádky.
Moje mamka si myslí, že dospívám až moc rychle, že se zajímám o věci, o které ostatní ne. No a možná to mě dělá jinou. Chtěla bych strašně poděkovat lidem, kteří to se mnou všechny ty roky vydrželi. Děkuji rodině, že mi umožňuje dělat to, co mě baví. Děkuji kamarádům, kteří mě ve všem podporují. Nevím, jak to vyjádřit slovy, strašně si Vás vážím.
Děkuji Vám všem za to, že můžu být taková jaká jsem.
To by bylo z dnešního článku vše. Děkuji všem, kteří jste to dočetli až sem.
Mějte se hezky.
Sim.

Návštěvy