23.12.15

Ze života #4.

Ahoj všichni,
ano vidíte dobře, po dlouhé době jsem zase tu. Nebudu Vám lhát, neměla jsem na blog vůbec náladu, neměla jsem nápad, o čem zrovna napsat, měla jsem až moc učení a prostě jsem skoro nic nestíhala. Navíc mi přestal fungovat počítač, takže jsem nemohla upravovat nadpisy, obrázky apod. Uvědomila jsem si, že by ty články něměly vlastně smysl. Přece.. Když nejste s něčím Vy sami spokojeni, je lepší si dát pauzu a vypilovat to. Teď, když už máme vánoční prázdniny, mám konečně aspoň trochu času.
A vážně doufám ( a zárověň věřím ), že si od téhle chvíle na blog vždy čas udělám.
Ale teď už k článku, dnes bych s Vámi chtěla probrat hlavně Vánoce.  
Nemůžu uvěřit, že je už zítra Štědrý den, venku to vypadá jako na jaře a všeobecně mi vůbec nepříjde, že budou Vánoce. Ne, že bych se netěšila, jen mi prostě příjde, že nemám vůbec vánoční náladu.

Asi před týdnem jsem přišla domů ze školy, odemkla jsem dveře a ucítila tu nádhernou vůni cukroví, okamžitě mi to vykouzlilo úsměv na tváři. Musím se Vám pochlubit, haha.. Dokázala jsem upéct sama čtyři plechy lineckého a musím říct, že se mi to povedlo! Musíme se přece umět pochválit, ne?
 Napekli jsme perníčky, žabí huby, vanilkové rohlíčky, šlehačkové cukroví ( moje úplně nejoblíbenější ). Nikdy neděláme hodně druhů, protože jsme v naší rodině pouze tři, takže máme vždycky co dělat, abychom to všechno snědli, haha.
Jelikož má mamka poschovávané cukroví v krabicích, chodím každý den na noční výpravy, zatím na to nikdo nepřišel, neříkejte mi, že to dělám jediná prosím, hahaha..

Budu pokračovat s chválením.. Letos mám snad poprvé nakoupeny všechny dárky, vždycky jsem je nakupovala na poslední chvíli, ale tento rok jsem se rozhodla udělat všechno dopředu, abych pak nebláznila jako každý rok.
Věc, u které se nikdy chválit nebudu je balení dárků. Na to zrovna talent nejsem. Moje zabalené dárky vždycky vypadají, jako kdyby je předtím předžvýkala kráva, netuším proč. Aspoň mi pak není líto toho papíru, haha.

Další věc, o které bych chtěla mluvit je, jak jsem vlastně přišla na to, že dárky nenosí Ježíšek, nedávno jsem se o tom bavila s rodiči a opravdu mě to rozesmálo.
Stalo se to údajně ve druhé třídě, přišla jsem domu ze školy, třískla jsem dveřmi, stoupla si do obýváku s rukama v bok a začala jsem křičet na mamku :  "Mami, tak jak to teda je? Vojtíšek mi řekl, že Ježíšek neexistuje a že dárky nosí rodiče!" 
Mamce nezbývalo nic jiného, než mi říct pravdu, byla jsem naštvaná a obrečela jsem to.
Jak jste přestali věřit na Ježíška Vy?
 Abych byla upřímná, nejsem zrovna fanouškem českých koled, nelíbí se mi. Už asi tři roky na Vánoce poslouchám anglické koledy, které mi sedí mnohem více.
Moje oblíbené vánoční koledy jsou Santa Claus is coming to town a Let it Snow ( Frank Sinatra ♥ ).
 A filmy?
Odmala u mě vede Grinch.
 Líbí se mi, že to není takový ten klasický příběh. Ta celá pointa tohoto filmu je podle mě v tom, že každý máme city, nehledě na to, jak na veřejnosti vystupujeme.
 Sám doma
Asi největší klasika, už to znám asi nazpaměť, ale stejně mě to pořád baví. Mimochodem, co říkáte na vánoční video herce, který hrál Kevina?
 Láska Nebeská
Určitě všichni znáte, miluji filmy, které vyprávějí o osudech více lidí, které jsou nějakým způdobem propojené.

Jak to máte s koledami a filmy Vy?
Poslední věci, které bych chtěla probrat jsou dekorace. Docela by mě zajímalo, kdy zdobíte stromeček, protože ten náš leží zabalený na balkóně. Budeme ho zdobit dnes, to bude zase legrace, když se budeme hodinu dohadovat, jestli je rovně špička, haha.
Zhruba pět dní před Štědrým dnem začínáme dekorovat. Po bytě máme asi dvacet různých postaviček sněhuláků ( moje mamka je na ně docela ujetá, haha ). Na stolech máme položený vánoční ubrus, celý byt voní po skořici a jablku a já si to všechno užívám s horkým čajem v rukou.

To by bylo z dnešního článku vše. Pokud budeme chtít, ráda Vám napíšu, jak probíhal můj Štědrý den, jaké jsem měla oblečení a co jsem dostala na Vánoce, dejte mi prosím vědět, jestli byste takové články chtěli.
Nezapomeňte mi napsat, jaké jsou Vaše pocity z Vánoc, a na konec bych Vám chtěla všem popřát VESELÉ VÁNOCE, krásné dárečky pod stromečkem a nádherně prožitý čas s rodinou. ♥

Mějte se hezky.
Sim.

17.11.15

What to do #1

Ahoj všichni,
 asi po desáté jsem si řekla, že vymyslím nějaký originální pozdrav, ale začínám zjišťovat, že mě nikdy nic originálního nenapadne. Každopádně vítejte u dalšího článku, omlouvám se, že jsem tu teď nebyla docela dlouho, ale v poslední době skoro nic nestíhám a jsem vážně ráda, že jsem si teď našla na blog čas.
Mám nápad na novou "serii" ( nebo jak se tomu říká ) článků. Už podle názvu jste možná zjistili o co jde. V téhle serii půjde vlastně o mé rady a tipy na různé téma. What to do - v překladu " Co dělat".
Jako první téma jsem si dnes vybrala, co dělat, když příjdou špatné dny. Jdeme na to.

Je podzim, období depresí, špatných nálad atd. To asi všichni známe, ale co vlastně dělat, aby jsme se v těchto dnech rozveselili?

Ano, čtete dobře. Má první rada je " odpojit se ". Vypněte mobil, odhlašte se od sociálních sítí. Je to něco jako očista, nemusíte najednou myslet na to, kolik lidí vám napsalo, kdo lajknul vaše fotky apod. Můžete konečně myslet sami na sebe, udělejte si na sebe čas, oddychněte si a jednoduše "vypněte".

Může to znít směšně, ale čokoláda prý uvolňuje pocit štěstí ( na mě to tedy vážně funguje ). Vždycky, když jsem nervózní nebo ve stresu, příjde mi na pomoc čokoláda a hned vidím svět růžově, haha. Myslím si, že horká čokoláda vždycky pomůže a v tomhle počasí zahřeje nejen tělo, ale i u srdíčka.

 Hudba je zachráncem všeho. Dokáže lidem měnit náladu dennodenně, takže jsem si takřka jistá, že náladu změní i Vám. Každopádně je na Vás, jestli ji zlepší či zhorší. Pojem "relaxační hudba" berte s nadhledem, nemyslela jsem tím nějakou akustickou duchovní hudbu s vodopády v pozadí. Každý má pod tímto pojmem něco jiného, mě například uklidňuje album od The xx ♥.

 Jsem milovníkem filmů, ale většinou, když mám špatnou náladu, dělám jednu zásadní chybu. Pouštím si smutné a depresivní filmy, které moji náladu ještě zhorší. Myslím, že nejsem jediný člověk, který tohle dělá, každopádně jsem si jistá, že Vám komedie zlepší náladu. Je opravdu málo filmů, které mě dokáží rozesmát a ráda bych se o ně chtěla s vámi podělit.
1. Machři (1,2)
2. Jump Street 
3. Pixely 
 - viděla jsem to nedávno a jsem z toho nadšená.
4. Fakjů pane učiteli
- viděla jsem oba díly a vždycky, když si vzpomenu na jednotlivé scény, musím se smát.

  Nevím, jak Vy, ale já se vždycky po cvičení cítím šťastně, jsem nabitá energií a jsem na sebe hrdá, že jsem pro sebe něco udělala. Ať už si půjdete ven zaběhat nebo jen udělat pár dřepů a kliků do pokoje, budete se cítit skvěle.

  Co si budeme povídat... Koupel je prostě koupel. Kupte si voňavé bomby, sůl, mejdlíčka a udělejte si pořádnou koupel. Jen tak relaxujte a užívejte si to.

  Předposlední tu mám dvě věci, které k sobě podle mě pasují. Není nad to, zapálit si vonnou svíčku   a  číst si u toho oblíbenou knížku. Svíčka uvolní atmosféru a kniha dodává pocit pohodlí.

 No a nakonec ta nejjednodušší věc, kterou můžete udělat je - jít se pořádně vyspat. Sice se nám to trochu kříží s tím cvičením, ale pokud nejste sportovně zdatní, spánek je určitě výborná varianta, haha. Není nic lepšího, než zalézt do vyhřáté postele a pomalu usínat.

To by bylo z dnešního článku vše. Co děláte Vy, když máte špatný den?
Dejte mi určitě vědět, jestli byste chtěli takovou serii článků.
Mějte se hezky.
Sim.
           

06.11.15

Ze života #3.

Ahoj všichni, 
víte co se stalo 6.10.? Bylo to přesně 14 let, co jsem na světě. No a kam jinam to napsat, než do kecacího článku? 
Rozhodla jsem se, že to dnes pojmu jinak. Bude to takový vzpomínkový článek, protože mám zrovna náladu na prohlížení starých fotek, haha. Takže pokud se chcete pobavit u mých nádherných snímků z dětství a pokud se o mně chcete něco dozvědět, čtěte dále.
Já doufám, že se Vám dnešní článek bude líbit.

Jak mám začít?
6.10. 2001 se narodilo baculaté miminko, které vypadalo tak trochu jako panáček michelin. Byla to holčička. Mamka mi říkávala o tom, že se s taťkou pořád hádali, jak se budu jmenovat. No a z toho vznikla Simonka. Sice jsem pořád brečela a rodiče kvůli mně museli v noci několikrát vstávat, ale prý jsem byla jinak zlaté miminko. Moje první slovo bylo "děda". Děda byl můj nejlepší kamarád a každodenní parťák.
Už jako malá jsem milovala zvířata, na téhle fotce je to úplně vidět. Těch slepic jsem se strašně bála, haha.
Pak přišla školka. Vstávání brzo ráno, děti, které jsem neznala, dny bez rodičů. To vedlo ke každodennímu pláči a předstírání, že mě bolí bříško, jen abych tam nemusela. Navíc mi vůbec nechutnala ta jídla typu rybí pomazánka, ty vzpomínky na to jsou hrozné.
V předškolácích jsem si našla své první pravé kamarády a s některými chodím do třídy i dnes a i přes to všechno naše kamarádství vydrželo.
Tyhle dvě fotky jsou z mého prvního karnevalu. Byla jsem fakt důvěryhodná čarodějka, haha. To mi připomíná fakt, že jsem se v té době pořád koukala na seriál " Čarodějky ". Úplně jsem to zbožňovala a myslela jsem si, že až budu starší, objeví se u mě nějaké zvláštní schopnosti.
V téhle době jsem také začala s hudbou. Chodila jsem na flétnu a zpívala jsem na různých akcích.
V první třídě jsem začala chodit do ZUŠ, ve které jsem dodnes. Jsem za to strašně ráda, protože mě hudba opravdu baví a jsem vážně šťastná, že mě k tomu rodiče přivedli.
Mezi moje koníčky patřilo chození do zoo, kolo, poutě, jízda na koni apod. P.S za tyhle fotky se docela stydím, haha. Vypadá to, že jsem měla ráda růžovou, hodně!
 Doba první třídy se blížila a já se hrozně těšila. Říkala jsem si, že už jsem velká holka, když budu chodit do školy. Zasedla jsem si první lavici, ale pak mi bylo řečeno, že ta je nejhorší a že tam musím dávat hodně pozor, protože tam pořád kouká učitelka. Hned jsem se tedy přestěhovala do třetí lavice. První třídu jsem přežila v pohodě, akorát jsme měli trošku zajímavou učitelku, která si před námi dávala prášky na uklidněnou. V půlce druhé třídy to už neunesla a naše třída se rozdělila do dalších dvou. No a v té třídě jsem dodnes a jsem strašně moc spokojená.
Jaká jsem dnes?
Pořád blonďatá holka, která má ráda hudbu a zvířata. Pořád ta stejná holčička, která má občas dětské chvilky. Pořád jsem ta stejná blonďatá holčička, která má ráda poutě, zoo a pohádky.
Moje mamka si myslí, že dospívám až moc rychle, že se zajímám o věci, o které ostatní ne. No a možná to mě dělá jinou. Chtěla bych strašně poděkovat lidem, kteří to se mnou všechny ty roky vydrželi. Děkuji rodině, že mi umožňuje dělat to, co mě baví. Děkuji kamarádům, kteří mě ve všem podporují. Nevím, jak to vyjádřit slovy, strašně si Vás vážím.
Děkuji Vám všem za to, že můžu být taková jaká jsem.
To by bylo z dnešního článku vše. Děkuji všem, kteří jste to dočetli až sem.
Mějte se hezky.
Sim.

23.10.15

#Travel - Velká Británie

Takže ahoj všichni,
taky si u tohoto pozdravu představíte takové ty stěrače, které dělá skoro každá beauty youtuberka?
Dneska bych se s Vámi chtěla podělit o moje zážitky z týdenního výletu do Anglie. 
Už podruhé se mi poštěstilo se do Velké Británie podívat. Jak bych celý zájezd shrnula? Jedním slovem "BOMBA". Spřátelila jsem se s lidmi, o kterých jsem si myslela, že by nikdy neměli zájem se se mnou bavit a jsem za to vážně ráda. Už podruhé jsem se zamilovala do angličanů, té přírody a památek. 
První den jsme opouštěli naše domovy a vyráželi, rodiče utírali slzičky a my ostatní jsme se jen ušklebovali a mávali. Po dvou minutách cesty začalo pár lidí rozbalovat své svačiny ( včetně mě ). Cesta byla sice dlouhá, ale náramně jsem se bavila. 
Sranda mě přešla na trajektu. Zapomněla jsem si vzít kinedryl ( můj nejlepší kamarád na cestách ), po lodi jsme se houpali a myslím, že jsme byli všichni zelení.
Pak nás čekal náročný den a šmajdaní po Londýně.
 



V Londýně jsem byla podruhé, ale i tak jsem poznala spoustu nových památek a zajímavých míst. Starbucks byl mou každodenní oporou. Zamilovala jsem si white chocolate mocha, doporučuji.

Druhý den jsme měli náplanovaný výlet na Stonehenge. Dříve to byl můj sen, podívat se tam. No a teď se mi to splnilo.


Bylo to krásné, jen tak se tam procházet s podivnými mluvícími věcmi na krku, vypadalo to jako starý telefon. Nacvakali jsme tam číslo a o chvilku později jsme uslyšeli "tajemný" hlas, který nám sděloval u čeho zrovna stojíme.
Další zastávkou bylo městečko Salisbury a jeho světoznáma katedrála.


Bylo to tam kouzelné. Já se v prohlídkách katedrál úplně vyžívám. Minulý rok jsem navštívila katedrálu svatého Michaela archanděla a svaté Guduly v Belgii. Ta se mi líbila asi nejvíce. Ve večerních hodinách jsme jeli na sraz s našimi novými rodinami do Ilfracombe ( město, ve kterém jsme trávili skoro celý pobyt ). Naše rodina byla úžasná, maminka byla učitelka, syn hrál na kytaru, měli pejska a povídali si s námi. Byla jsem ráda, že jim rozumím, někdy jsem si připadala jako překladač, haha.
Další den jsme šli poprvé do školy. Ta byla jedním slovem super, tedy až na to, že jsme tam museli chodit pěšky. Z kopce do kopce, ale alespoň jsme tím spálili pár kalorií, které jsme pak zase nabrali, po návštěvě obchůdků.
Pak nás čekala pocházka městem a návštěva pláží.



Ty kameny u vody se strašně klouzaly, takže bylo celkem obtížné dostat se dál. Jenže já jsem potřebovala mít fotky, tím pádem jsem se tam přebrodila.
Na další den jsme měli naplánovanou procházku po národním parku Exmoor. S pohodové procházky se stal vysilující výšlap, ale zvládli jsme to a nelituji toho! Jediná věc, ze které jsem nebyla nadšená, byla ta výška. 



Nohy nás sice bolely a volaly o pomoc, ale za ten výhled to stálo.
Předposlední den jsme se vypravili do rybářské vesničky Clovelly, ze které jsem byla úplně nadšená. Ty domky a příroda. Byla to jedním slovem krása. Jediné mínus bylo asi jen to, že cestou tam se šlo z kopce, ale cestou zpět jsme ten strašlivý kopec museli vyšlápnout pěšky. Cítila jsem se nádherně, když jsem se vyškrábala nazpátek.



Poslední den jsme se brzo ráno vrátili do Londýna a procházeli památky. Podívali jsme se na další katedrálu, přecházeli jsme Tower Bridge a nakonec jsme se jeli lodí podívat na nultý poledník, tedy Greenwich.


No a potom nás čekala cesta domů. Upřímně? Kdybych mohla, zůstala bych v Anglii déle. Celý pobyt jsem si moc užila a doufám, že jsem tam nebyla naposledy. Jsem ráda, že to všechno takhle vyšlo a že jsem mohla přožít krásný týden s nejlepšími lidmi.
Tenhle článek měl být spíše kecací, jenže mi přišlo divné, do takového množství fotek psát ještě dlouhé povídky o tom, co se tam zrovna stalo. Každopádně doufám, že se vám článek líbil. Nejsem žádný fotograf, takže mi prosím nepište, že to mám ošklivě nafocené, haha.
A co Vy? Byli jste někdy v Anglii? Co se Vám líbilo nejvíce?
Mějte se hezky.
Sim.


Návštěvy